Jakou úlohu má ve zdravém jídelníčku pečivo? Potřebujeme ho vůbec? Prospívá nám, nebo škodí?
Odpověď na první otázku je sice jednoduchá, ale vyžaduje si obšírnější vysvětlení. Pečivo ke zdraví vůbec nepotřebujeme. Jsou jiné a kvalitnější zdroje sacharidů, aminokyselin a dalších živin. Pečivo je však v našich kulturách hluboce zakořeněno a máme na ně silný návyk. Copak jíme pečivo s pocitem: „Teď si dám něco zdravého“? Ne, jíme pečivo, protože nám prostě chutná. A, pravda, jíme celozrnné pečivo s pocitem, že to je zdravější varianta.
Faktem je, že většina pečiva obsahuje lepek, který nejen škodí celiakům, ale nijak zdravotně neprospívá žádnému typu strávníků. Pečivo je také většinou plné soli (a my nepotřebujeme přijímat sůl ve větším množství, naopak) a mnohé druhy obsahují i různé zdraví škodlivé přiměsi. V posledních letech se navíc ukazuje, že právě nadměrná komzumace pečiva (především z pšeničné mouky) vede u mnohých lidí k nadváze a nemocem s ní spojeným.
Přes to všechno naprostá většina lidí vytřeští oči, když jim řeknete, že nejíte pečivo. „A co tedy jíš?“ bývá první otázka. Pečivo zastává v současné výživě tak významnou pozici, že si lidé nedokáží představit, jak se stravovat bez něho. Další reakcí bývá: „To já bych nemohl, miluju chleba…“ To je v pořádku, byli jsme vychováni k tomu jíst pečivo, jsme na ně zvyklí a máme ho rádi. A právě proto je dobré umět rozlišovat mezi tím „lepším“ a tím „horším“.
Celozrnná mantra
Že je celozrnné pečivo zdravější než „bílé“, dnes už každý ví. Trend celozrnných výrobků zašel tak daleko, že výrobci obyčejné pečivo přibarvují a sypou na ně semínka, aby připomínalo to celozrnné. Zkuste se v klasické pekárně zeptat, kolik procent celozrnné mouky obsahuje ta tmavá bageta 🙂 O klamných reklamách na zaručeně „zdravou“ svačinku či snídani v podání sušenky, v jejímž složení je kromě klasické mouky, cukru a mnohých nezdravých chemických příměsí také nějaké malé procento otrub, ani nemluvě.
Řekněme ale, že jde o poučeného spotřebitele, který si čte složení potravin, než je vhodí do nákupního košíku. Takový v supermarketu zpravidla skončí u takzvaného „fit chleba“ baleného v ochranné atmosféře. Jde o trvanlivou potravinu a je skutečně celozrnná, to je pravda. Ať už jde o dodatečné přidání otrub do běžné mouky (v tom horším případě), nebo o opravdovou celozrnnou mouku umletou z celých zrn včetně klíčků (taková se však v tuzemských mlýnech nemele). Skladováním pečiva v igelitu však může vznikat takzvaná moučnivka – moučná plíseň Candida albicans. Tento chléb tedy považujte spíše jako nouzové řešení a nestavte si na něm jídelníček. Pro kvalitní celozrnný chléb raději zajděte do bio obchodu, kde můžete dostat čerstvě upečený a neskladovaný v igelitu. Samozřejmostí v bio obchodech jsou také papírové sáčky na pečivo. V těch (anebo ještě lépe obalený v několika látkových utěrkách) vydrží tento chléb několik dní.
A jak je to s těmi obilninami? Prospívají, nebo škodí?
Když dělám výživové plány svým klientům, nahrazuji většinou obilniny pseudo-obilninami, jako je pohanka nebo quinoa. Obilniny jsou výdobytkem zemědělství – a to je ve vývoji člověka vlastně jen velmi krátká epocha. Přirozenou stravou pro člověka byly od pradávna potraviny poživatelné v syrové podobě, mezi které se obilniny neřadí. Přesto většina strávníků velmi dobře toleruje rýži a všechny přirozeně bezlepkové obilniny.
Co se týče pohanky, ne každý ví, že se jedná o bylinu. V českých zemích slavila největší rozmach v 16. století a ještě naše babičky ji používaly na leccos. Dnes se považuje za něco alternativního a, budu-li parafrázovat bývalého prezidenta Klause, až levicového. Bůček s pivem je pravicový, pohanková kaše levicová. To dá rozum, to ví každé malé dítě 🙂
I přes svou levicovost je však pohanka velmi významným zdrojem rutinu, který při dlouhodobé pravidelné kombinaci léčí problémy s cévami a hemoroidy. Pohanka také zvyšuje imunitu a jako zdroj pomalu se uvolňujících sacharidů je vhodná pro osoby psychicky a fyzicky namáhané. Používá se také při detoxikaci a v zimě prohřívá organismus. To vše, snad kromě toho posledního, se o bůčku říct zrovna nedá 🙂
Pohanku kupujte pouze mechanicky loupanou (má béžovo-zelenou barvu) a nikoli termicky loupanou (tmavě hnědá barva). Termicky loupaná pohanka během zpracování přišla o některé živiny a po uvaření uvolňuje typické aroma, které ne každému voní. Má také jinou chuť, která může mnohé strávníky odradit.
Quinoa je typická vysokým obsahem bílkovin (až 23%) a naopak nízkou kalorickou hodnotou. Obsahuje vápník, hořčík, draslík, zinek a železo i vitamin C, beta-karoten a kyselinu listovou. Obě tyto pseudocereálie mají za syrového stavu jemnou, nevýraznou chuť. Naklíčené pseudo-obilniny jsou skutečně živou potravou a po jejich konzumaci nepřichází tělo o energii, kterou za normálních okolností musí vydávat na trávení klasické stravy.
V řetězci nejmenovaných drogerií seženete výrobky z pseudo-obilnin včetně pohankového chleba (opět však baleného v igelitu). Je to lepší varianta než fit chleba, ale není to ideální varianta. Doporučuji kupovat pečivo z bio obchodu (zde seženete bezlepkové pečivo jak čerstvé, tak balené) pro jeho lepší chuť, nebo si péct chléb vlastní, případně sušit placky z naklíčené pohanky či quinoy. Takovéto placky není potřeba skladovat zabalené, vydrží až týden jen tak na míse, jen postupně vysychají a stávají se více křupavými 🙂
Závěrem
Jednodušší než zkoumat, které pečivo je lepší a které horší, je zcela ho z jídelníčku vypustit a nahradit ho jinými zdroji kvalitních sacharidů (tak to dělám já). Mnohý strávník se však jen těžko pečiva úplně vzdá, na to jsou naše celoživotní návyky a působení prostředí příliš silné. Je dobré tedy vědět, které pečivo je to nejkvalitnější, kde je seženeme a jak je správně uchovávat. A právě v tom vám snad pomohl tento článek 🙂
Přebírání textů
- tištěná média — přebírání nezměněných textů je zdarma s podmínkou uvedení zdroje
- online média — je možné pouze přebrat upoutávku v délce perexu nebo jednoho odstavce a pro zbytek textu odkazovat na web www.najimseazhubnu.cz