Prakticky celý život jsem se trápila se svou hmotností. Toto léto mi bude pětatřicet let a zhubnout se mi podařilo teprve během posledních pěti let. Byla jsem tlustá už jako dítě a kromě krátkého období v pubertě i celou svou dospělost. Myslím, že tedy mohu mluvit z vlastní zkušenosti o tom, jaký je život tlustého člověka a co se změní, když zhubnete.
Říká se, že tlustí lidé jsou svým okolím podceňováni. Bývají považováni za méně inteligentní a tak podobně. Musím říct, že s touto teorií o podceňování souhlasím, nicméně nepovažuji takové předsudky za ten největší problém. Osobně si nepamatuji, že by mě ve škole nebo v zaměstnání lidé považovali za hloupou. Asi jsem uměla demonstrovat své duševní schopnosti, pokud jsem cítila, že je to potřeba. Jako daleko větší problém jsem ve svém tlustém období vnímala něco jiného…
Víla ukrytá ve vás
Celý můj život mě lidé vnímali jako houževnatou osobu, kterou jen tak něco nerozhází. Byla jsem dítě, jež prakticky nikdy nebrečelo. Považovala jsem to za projev slabosti, který by mohl odstartovat posměšky nebo dokonce šikanu. Takových dětí je ale mnoho a není na tom vlastně nic zvláštního.
Ani v pubertě není vzdor vůči všemu a všem, který dospívajícímu člověku dává pocit vnitřní jistoty, nic neobvyklého, takže v tomto období ve mně také nikdo křehkou vílu neviděl. Včetně mě samotné.
První vzpomínky na větší rozpor v tom, jak vás vnímá okolí, a jak se vnímáte sama, pocházejí asi z období mých dvaceti let. V osobním životě jsem byla šťastná – tehdy čerstvě vdaná – žena. A spolu s tímto přehoupnutím se do dospělosti a citovým zázemím přišlo něco jako „obleva“. S překvapením jsem zjistila, že jsem křehká. Ovšem jen uvnitř. Navenek můj kyprý slovanský vzhled jako by hlásal: „Ta holka krev a mlíko není žádná citlivka.“ Setkávala jsem se s tím nejen v zaměstnání a u cizích lidí, ale i u přátel a příbuzných. A podporovala jsem to. Nenapadlo mě totiž nic lepšího než starý přístup z dětství – nedat na sobě znát slabost. Ale to, že se ke mně lidé nechovají jako k víle, mi vnitřně scházelo.
Vypadat zkrátka trochu hezky…
Mnoho žen jistě ví, jak těžké je vymyslet oblečení pro postavu o velikosti 44, aby nevypadala neforemně. Chceme být hezké. A většinou zdaleka ne proto, abychom provokovaly nebo sváděly. Chceme být hezké, abychom nebyly ošklivé. Možná prostě chceme, aby nás měli lidé rádi a nesmáli se nám. Ošlivé lidi přece nikdo rád nemá a všichni se jim smějí. Je to dětské uvažování, ale v každém z nás je kromě jiného i malá dětská duše.
Jenže jak být tlustá a hezká dohromady? Když zvolíte projmutou halenku, abyste ukázala, že i při této velikosti ještě máte nějaký pas, rázem jste koketa. Stejná halenka o velikosti 34 nebo 36 působí prostě jen elegantně. Nerýsují se pod ní totiž tak velká prsa, takže nikdo nemá pocit, že se snažíte na svoje prsa upozornit. Mnoho žen s nadváhou také věnuje více péče make-upu a nehtům, aby odpoutaly pozornost od těch „masitějších“ částí svého těla. I proto můžou ve výsledku budit dojem koket. Málokoho napadne, že se mnohdy jedná jen o zoufalou snahu vypadat zkrátka trochu hezky. Snahu vypadat elegantně, která se ovšem nedaří a skutečnost se daleko více podobá selce.
Tělo a duše
Jak roky plynuly a životních zkušeností přibývalo, vnímala jsem rozpor mezi svým tělem a duší stále silněji. Několik let po narození dcery, když jsem po všech svých pokusech o hubnutí měla hmotnost 85kg a nemohla se na sebe skoro ani podívat do zrcadla, mi došlo, že čím jsem tlustší, tím víc se ta křehká bytost uvnitř mě trápí. A že musím problém začít řešit opravdu tvrdě.
Začala jsem velmi nešikovně a klopotně hubnout pomocí hladovění a dalších experimentů. Výsledky to mělo pouze částečné a psychicky jsem strádala. Nakonec jsem ale po letech zkoumání a samostudia našla cestu, jak hubnout a udržovat si váhu zdravou a vyváženou stravou, o čemž pojednává mnoho jiných článků na tomto webu. S každým kilem, které jsem shodila, jsem byla šťastnější a sama se sebou vyrovnanější. Začala jsem si věřit, že můžu i já patřit mezi ty „normální“ lidi, co mají „normální“ postavu.
Naučila jsem se na stravu nahlížet i s větším nadhledem, nevyčítat si svou lásku ke sladkému jídlu a k velkým porcím. Pochopila jsem, že to není o tom popírat sama sebe, ale o tom umět přizpůsobit stravu svému tělu, aby se mohlo radovat z jídla a nenabírat u toho tukové zásoby. Ale především jsem při pohledu do zrcadla konečně viděla mé skutečné já…
Jak se na vás budou dívat
Když ztratíte více jak čtvrtinu své hmotnosti, vypadáte jako někdo jiný. Kromě postavy se změní i rysy obličeje a řeč těla. Lidé, kteří vás znali, budou nejdřív v šoku a zmatení. Chvíli jim potrvá, než si na vaši novou podobu zvyknou. Lidé, kteří vás neznali, vám nebudou věřit, že jste někdy byli tlustí. Počítejte také s nejrůznějšími skrytými i otevřenými projevy závisti, ale nic si z nich nedělejte, protože to není vlastně váš problém a ve skutečnosti to s vámi souvisí jen okrajově.
V mém případě se udála ale ještě jedna podstatná věc – lidé už mě dnes nepovažují za tu holku, co snese všechno. Možná je to povrchní, ale křehčí tělesná schránka zkrátka více evokuje i křehkost povahovou. Předpokladem je samozřejmě to, že se nechováte zcela v rozporu a svou jemnou, křehkou nebo zranitelnou stránku neskrýváte. Jako holka „krev a mlíko“ jsem se za svou křehkou stránku styděla a bála se ji ukazovat. Očekávala jsem, že toho lidé, kteří se ke mně chovali jako ke statné ženštině, zneužijí a ublíží mi. Jako štíhlá osoba už s takovým chováním nepřícházím téměř do styku a důvod k obavám je o mnoho menší. Vždy se najdou zlí lidé, ale nečíhají za každým rohem. Dnes mě lidé vnímají v souladu s tím, kým se cítím být.
Podrobnější informace o hubnutí nebo zdravé stravě se dozvíte například v těchto článcích (ale i mnohých dalších v sekci blog):
- Jak se zbavit choré posedlosti jídlem?
- Jak získat pevnou vůli k hubnutí?
- Jak poznat, že mám orthorexii?
- Nesmím jíst, protože…
- Proč tak často hřešíme jídlem? Koloběh selhávání.
- 8 “dietních” pomocníků, kteří nám hatí hubnutí
- V čem tkví umění jíst trvale zdravě a zhubnout napořád?
- Jak nahradit lepek?
Podívejte se i na má videa 
Jste z toho zmatení? Nedozvěděli jste se vše, co by vás zajímalo? Ráda vám s jídleníčkem poradím osobně na individuální konzultaci, nebo přijďte na moje kurzy
Přebírání textů:
- tištěná média — přebírání nezměněných textů je zdarma s podmínkou uvedení zdroje
- online média — je možné pouze přebrat upoutávku v délce perexu nebo jednoho odstavce a pro zbytek textu odkazovat na web www.najimseazhubnu.cz